Jednoduše řečeno je sCO2 oběh aplikovatelný všude tam, kde se dnes využívají parní oběhy s tím, že maximální teploty je omezena konstrukčními materiály. Nejvyšší teplota, za které byla testována turbína v prostředí CO2 je 715 °C. Vzhledem k relativně nízkému poklesu teploty při expanzi na turbíně musí být v oběhu regenerováno maximum tepla, aby dosahoval vysokých účinností. To zároveň vede k vysokým vstupním teplotám do zdroje tepla. Z toho důvodu je oběh méně vhodný pro fosilní zdroje, jelikož by bez dalších obvykle nákladných opatření docházelo k vysoké komínové ztrátě, a tedy nízké energetické účinnosti. I z tohoto důvodu je oběh vhodný zejména pro pokročilé jaderné reaktory nebo většinu akumulačních systémů na bázi TES (thermal energy storage, ukládání tepelné energie). Tyto systémy totiž z různých důvodů vyžadují vyšší vstupní teplotu chladiva.