První publikace zabývající se uplatněním CO2 jako média pro pracovní oběh se začaly vyskytovat na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století. Jednou z nejvýznamnějších, často citovaných publikací, je disertační práce V. Dostála “A Supercritical Carbon Dioxide Cycle for Next Generation Nuclear Reactors”. Práce začaly poukazovat nejen na výhody použití CO2, ale také na související problémy, výzvy a komplikovanost návrhu takových systémů. Stěžejní problémy byly a stále jsou například v přestupu tepla, absenci korozních dat konstrukčních materiálů, ale také ve vývoji komponent jako suché plynové ucpávky a podobně. Následně se začaly celosvětově objevovat první experimentální zařízení, které mají za cíl zmíněné problémy objasnit a vyřešit. Od roku 2007 jsou pravidelně ve Spojených státech amerických pořádány konference zaměřené pouze na tématiku sCO2 oběhů. Tyto konference jsou pořádány s dvouletou periodou a těší se stále většímu zájmu. Obdobně je pořádáno evropské sCO2 sympozium od roku 2016 a téma sCO2 oběhů se objevuje i na dalších světových konferencích.